Když jsem byla mladá, dívala jsem se na padesátnice, jako by to byla hudba budoucnosti, kterou nikdy neuslyším. Uslyšela jsem ji a bohužel se této melodie už nikdy nezbavím. Oslavila jsem padesátku a pohled do zrcadla mi pořád připadá více neuvěřitelný, neutěšený někdy až nepříjemný. Samozřejmě jsem vyzkoušela mnoho výrobků, zabalených do nejkrásnějších reklamních sloganů, z nichž se dá jedině omládnout. Neomládla jsem ani po jednom a bylo by naivní se domnívat, že elixír mládí už někdo vymyslel.
Když mi kamarádka donesla jako dárek Inca Collagen, říkala jsem si, zase nějaká kosmetická bomba, která jen prskne a zhasne. Byla jsem kamarádkou poučena o nutnosti denního užívání a prý neuvěřím. Nevěřila jsem, ale vykonala jsem. Když mi po dvou týdnech říkali v práci: „Ty máš milence?“, musela jsem opět našroubovat v koupelně plné osvětlení, které jsem ztlumila, abych nemusela vidět to, co by v zájmu zachování duševního zdraví stárnoucí krasavice, nikdy nemělo být vidět.
Po měsíci jsem musela konstatovat, že Inca Collagen funguje. Mám méně viditelné vrásky ve tváři, bohatší vlasy i nelámající se nehty. Pokožka celého těla je dokonce i hebká. Opět. I když je mi pořád padesát, pohled do zrcadla už není na šero, ani pološero.
Všem doporučuji dodat výživu pokožce celého těla v jedinečném složení kolagenu, který se nám prý přestává v těle vyrábět po 25. roku života!! Bohužel. Takže proč si nepomoct tím, že buňkám v pokožce doplníme životobudič, který kdysi naše mladé tělo umělo dokonce i samo vyrábět. Před čtvrtstoletím!!!